Obr s velkým srdcem

Manittou byl třetí sibiřský husky, který u nás našel domov.

Manittou nás nečekaně a náhle opustil :(. 4.prosince 2006 se zastavilo jeho srdíčko, když u Manýska došlo k torzi žaludku. Hodně jsme to obrečeli a doteď nám je smutno při pomyšlení, že už není s námi. Měl být učitelem našich budoucích štěňátek…Bohužel mu toto torze žaludku už neumožnila.

Zasněžené pláně jsou teď Tvým domovem, Tvá smečka už je jen psí.

Ty náš Tichošlápku, nezasloužil sis to…byl jsi plný síly, natěšený na sníh, na saně a na dovádění se svojí smečkou. Byl jsi moc mladý na to abys odešel. Odešel jsi bez rozloučení, aniž jsme Ti mohli pomoci. Snad už nikdy nezažijeme tak strašné ráno, jako to včerejší. Odešel si už navždycky na svou poslední cestu…je nám tak strašně smutno, že o tom ani nedokážeme mluvit. Zrzavečku náš, navždycky budeš všude s námi, navždycky budeš na každé projížďce, na každém tréninku. Nikdy na Tebe nezapomeneme.

 

Moc se nám stýská, Manýsku.

Tvůj František a Eliška

Manittou byl další husky, kterého jsme si nepořídili klasickou cestou od štěňátka, ale přivezli jsme si ho z útulku. Mani byl pes, který byl častým obyvatelem třebíčského útulku a my jsme se pro něj rozhodli ve chvíli, kdy jsme začali uvažovat o koupi domu.

I když jsme ho znali jen z fotky, tak jsme se do něj oba dva zamilovali – František i já. Když jsme ho ale viděli, tak daleko předčil naše očekávání. Manittou byl moc pěkný, velký zrzavý pes. 17.listopadu 2005 jsme si jej přivezli domů. Vezli jsme ho společně s Kayou, aby si na sebe rychleji zvykli. Kaya z toho v začátku byla zmatená a nevěděla, proč ji otravuje nějaký cizí pes. Nakonec ale byli nerozlučnou dvojkou a jeden bez druhého byli nešťastní. Jsem za to ráda, protože si Manittou nezažil moc skvělý život. My jsme byli jeho třetí majitelé. Byl bohužel dvakrát vrácen majiteli. Proč? Na to se ptám dodnes. I když byl Manittou paličatý a neochotný poslouchat, tak to byl pes s báječnou a mazlivou povahou. Nikdy sice neposlouchal jako Kaya, ale i tak to byl náš velký mazel. Zážitky prožité s Manittouem si nenechte ujít na stránce A tak se nám s nimi žije…

Něco málo údajů k Manittouovi: Kdy se narodil nevíme, ale jeho narozeniny jsme stanovili na den, kdy jsme si ho přivezli, tedy 17.listopadu. V útulku Třebíč odhadli jeho věk na šest let, domníváme se ale, že mu je o rok méně. Byl rezavý (červený) a měl modré oči. Byl tvrdohlavý, paličatý, nerad poslouchal, ale byl hrozně mazlivý, miloval kontakt se člověkem a hlavně s ostatními psy. Miloval Kayu, vodu, svobodu a volnost. Byl kastrovaný.