Arslan je naše druhá asiatka a první asiatka od štěnda.  Je miláček celé rodiny, hlavně našeho páníčka. Arsí je ten vysněný Asiat, kterého jsme si dlouho přáli a na kterého jsme čekali.

Pes nebo kuře? :) Arsí milovala tuhle polohu na spaní.

Než se u nás objevila Arslan, uběhlo hodně vody. Štěndo už jsme měli mít dříve, ale v době, kdy jsme ho hledali, tak zrovna nebylo. Chtěli jsme mít asiátka z chovu Honzy Hobzy, ale v té době neměl v plánu žádný vrh a tak se u nás objevila Čita, což dnes považuju za šťastné, protože jsme poznali Asiata dřív než jsme začali vychovávat neposedné štěně. Pro Arsí jsme si jeli po různých peripetiích 21.března 2007 na Slovensko do Bratislavy do chovatelské stanice Amu-Darya Evy Kováčové. V té době malé bylo necelých deset týdnů a byla to taková malá koule, o které by ani člověk neřekl, že z ní bude jednou obr strážící náš domov.

Arsinka má ráda medvídky. Hlavně jejich nožičky.

Arsí byla odchována v kotci, což si myslím bylo super pro čistotnost ( ale pro její psychický stav to neshledáváme postupem času jako nejšťastnější). Když přišla k nám domů, tak v domě neudělala ani loužičku. Už odmalinka si řekla, že chce ven. To byla po huskounech skvělá změna (Huskouni bohužel byli odchováni v domě a naučeni chodit na noviny. Než jsme je to odnaučili, tak jsme málem vyrostli a vykoupili jsme málem všechny trafiky, benzínky a tiskárny.) Arsí byla takový andělíček. Způsobná, milá, podřízená huskouním raubířům, jen k nám lidem tak přístupná nebyla.

Jsme zastánci domácí výchovy, takže jsou u nás štěnda odmalinka cca do 4–6 měsíců doma (hlavně když k nám přijdou v zimě) a ven jdou bydlet až když je vyrovnané počasí atd. Protože jsou raubíři starší jen o pár měsíců, tak první dva měsíce byli všichni v domě pohromadě. Veselo , joooo, veselo u nás bylo :))). Pelíšky lítaly, nábytek úpěl, podlahy zářily a zdi se černaly.

Jen pro vysvětlenou:

• každý haf má doma svůj pelíšek (když přijde a chce být s námi a pro jiné příležitosti), takže se mezi nimi konaly pelíškové války
• nábytek byl okousaný od neustálých štěněcích náletů
• podlahy se neustále drhly, aby malí měli okolo sebe čisto (jejich válení se po zahradě a zběsilé úprky do domu se na podlaze prostě projevilo)
• zdi – viz válení se po zahradě a zběsilé úprky

No prostě si užili báječné dětství, ze kterého byli na nervy jen páníci. :) Ale páníci se strašně moc těší, až se zase objeví nová psí miminka a bude zase veselo.

Arsi s raubířema

Arsí byla vždycky ze všeho vykulená, má hodně jemnou povahu, ale od svých 4 měsíců krásně hlídala (to už byla venku nastálo). To je nádherná vlastnost Asiatů, že hlídají, aniž je kdokoli, cokoli učí. Hlídají a už sami řeší situaci. Bohužel postupem času hlídala jen doma za plotem a venku to bylo nejisté stvoření, které mezi lidmi trpělo.

Arsi se svojí milovanou Čitou

Během těch měsíců bylo skvělé sledovat, jak si s Čitou předávají a rozdávají role, jak jí Čita učí. Čita ji odmalinka dávala najevo svoje postavení a Arslan měla od začátku velký respekt. S huskouny to bylo bohužel jiné. Ti ji odmala masili a ona jim to teď vrací – tedy spíše Mille. A bohužel ji to v současné chvíli vrací velmi razantně. A nevrací jí to sama, ale přidala se sebevědomá Maya, která Millu považuje za poslední článek hierarchie.

Je spousta faktorů, které jejich vztah mohou ovlivňovat:

• Arslanina puberta
• ujasňování si hierarchie ve smečce (Milla je očividně nejslabší článek)
• vracení zlomyslných hrátek Milly, když byla Arslan malá

Nicméně se zatím nedáme a s pubertou Arslanky směle bojujeme. Zatím si nechala Arsi „vysvětlit“, že likvidovat Millu prostě nebude a pod dohledem se k ní chová slušně. Neriskujeme, zvažujeme a Millu hlídáme. :) Ale do smíchu nám zatím není, i když smajlíka dávám. Přece jen akce asiatky proti huskounce nebyla žádný čajíček. Pomalu se snažíme vylučovat všechny možné důvody pro její chování a tak se zatím její DEMOLITION LADY ACTION neopakuje. Máme pár signálů z jiných stran, že Arslan není sama, kdo se tak chová, a že s ní nejspíše mlátí puberta. Ono je dobré neusínat na vavřínech.

S Arslan jsme byli na dvou výstavách a to na Slovensku. Rozhodčí byla Ruska paní Valentina Ivanishcheva. Arslan vyhrála třídu dorostu z celkových pěti fenek, což nám udělalo obrovskou radost. Pro mne to byla druhá výstava v životě, takže jsem teprve sama získávala zkušenosti a dělala jsem samozřejmě chyby. A chyby úplně hloupé – dělala jsem to, co jsem okoukala v jiných kruzích. Bohužel na asiaty to nebylo aplikovatelné :). Paní rozhodčí mi taky díky tomu jakoby vynadala (i když jsem viděla, že se vysloveně chechtá očima, tak mi stejně bylo trapně), že jsem si raději měla pořídit barzoje :))) a že to tak pěkné fence kazím, že si to nezaslouží. No, ani by mne ve snu nenapadlo, že to vyhrajeme. Měli jsme obrovskou radost, kterou nám ani nezkazil fakt, že jsem lítala mezi dvěma halami, abych stihla vystavit i Manittoua v huskies. A naštěstí se vše stihlo a ještě jsme si odvezli pro Manittoua CAJCe. No plodný den to byl, i když pěkně náročný.

S Arsi už po výstavách vzhledem k její povaze nejezdíme, plně nám to vynahrazuje naše druhá Maya. Jezdíme pouze na zahraniční výstavy, protože v ČR díky zákonu nesmíme na výstavy. Nevadí nám to, zahraničí je nám z určitých důvodů daleko sympatičtější. Protože ale máme asiaty hlavně kvůli jejich fantastické povaze, tak nejsou výstavy našim primárním zájmem a nebudeme to s nimi přehánět. Chovat zatím neplánujeme, ale co přinese budoucnost, to uvidíme.

Něco málo údajů k Arslan:

Arslan se narodila 11.1.2007, jako jedno ze 7 štěňat, ve slovenské chovatelské stanici Amu-Darya paní Evy Kováčové. Arslanino oficiální jméno je CAIŠA AMU-DARYA. Táta je z našeho oblíbeného chovu CESAR Usully a mamina je FARIDA Kara-Kelle, importovaná z Ruska. Arslan je povahově nedůvěřivější, obezřetná, velmi ráda hlídá (bohužel jen za plotem), mazlivá, poslušná, miluje vše, co je k žrádlu (což ostatně u nás asi všichni), nesnáší vodu, miluje sníh, Mayu, Manittoua a rejpání se v zemi (to je oblíbená hra všech našich souputníků). Brzy doplníme ještě rodokmen, fotky a nějaké odkazy.

Proč ARSLAN ?

Pro Arsi jsme chtěli mít turkménské jméno, které by ji vyjadřovalo ( ještě štěstí, že jsme se trefili :))) a sáhli jsme po anglicko-turkménském slovníku. Po nějakém hledání, kdy jsem hledala lvici, jsem našla pouze lva a to je turkménsky Arslan. Ač jméno pro chlapáka, tak jsme ho Arslan dali.