Kaya je naše sluníčko, Kaya je důvod, proč nás postihla nemoc jménem HUSKY.

Kaya neměla to štěstí, aby se narodila pro milující páníky. Kaya měla tu smůlu, že se dostala do rukou člověka, který z ní na několik let udělal třesoucí se klubíčko.

Datovalo se léto roku 1999, kdy jsem po náhlém úmrtí svého prvního husky Sebastiana, už nebyla dál schopná být bez pejska a s tehdejším partnerem jsme se rozhodli, že poskytneme domov některému z opuštěnců. V té době ještě fungoval útulek v Praze – Dolní Měcholupy, kam jsme nasměrovali náš zájem.

Po chvilce prohlížení nabídky pejsků mne přítel upozornil na nervozně pobíhající černobílé tělíčko (moc dobře znal moji zatíženost na huskies a seveřany vůbec). To malé, droubounké tělíčko místy požíralo svoje exkrementy, místy se schovávalo uvnitř boudy. A já v tu chvíli věděla, že bez ní neodejdu. Nechtěli mi ji dát, měli pro to řadu argumentů. Kaya byla – a to nepřeháním – v kritickém psychickém stavu, kdy odmítala s kýmkoli komunikovat a od kohokoli se nechat pohladit. Bylo jí deset měsíců a měla za sebou „jen“ týrání majitelem ( dotyčný bydlí ve vesnici Těptín u Prahy). Od majitele, který jí týral, ji dostávali strašně dlouho (nebyla jediná) a docílili pouze toho, že mu zakázali chov psů ( do týdne měl samozřejmě psa nového). Kaya ani po třech měsících nebyla schopna kontaktu s člověkem.

Po třech hodinách přesvědčování jsme si Kayu odvedli. Protože jsme ji nechtěli trápit autem ani MHD, tak jsme s ní šli pěšky z Dolních Měcholup až na Vyšehrad, kde jsme tehdy bydleli. Cesta byla dlouhá, ale nebyla delší než to, čím jsme si procházeli poté – odmítání potravy, strach z lidí, strach z věcí, strach ze všeho. Tři roky mi trvalo než se Kaya dostala do přijatelného psychického stavu. Dodnes se bojí světel, prudších pohybů a nemá ráda kontakt s dětmi.

Dnes je Kaye přes 9 let a je tím nejmilejším, co máme. Založila tradici našeho života s tímto úžasným tvorem, s plemenem, které nám dokáže být partnerem.

Něco málo údajů ke Kaye:

Narodila se 15. září 1998 a je černobílá s pidlookýma očima :) (jedno hnědé a jedno modrohnědé). Husky, který když má náladu, tak umí chodit na volno, je schopný se sžít s domácím zvířectvem a má základní výchovu. Do svých 11 let krásně tahala ve spřežení – a byl to dříč. Miluje pískací zvířátka, papírové ruličky od toaletního papíru a nenávidí vodu (jen po kotníky). Od 7. dubna 2006 je Kaya kastrovaná.

Kaya je sice druhý husky v řadě, který k nám do rodiny přišel, ale pro nás bude vždycky první, protože nám ukázala úžasnou povahu huskies a dala nám všeho strašně moc. Díky Kaye jsem se před pěti lety vrhla na projekt Siberian Husky Rescue, který pomáhá všem opuštěným sibiřským husky v České republice a částečně i na Slovensku.

FOTOGALERIE KAYA