U Manittoua by se asi slušelo předem vysvětlit, proč má vlastně u svého jména římskou II. Jméno Manittou se u nás totiž stalo tradicí a to ve chvíli, kdy nám dost nečekaně odešel náš první Manittou. Tradicí je i barva – skořicově hnědobílá. Náš druhý Mani k nám přišel dva týdny poté, co odešel náš Manýsek.

 

Maniho jsme si přivezli spolu s jeho sestřičkou z Polska. Štěňátka jsme sice plánovali až na jaře dalšího roku, ale smrt Manýska naše rozhodnutí urychlilo. Nejlepším lékem na bolest totiž je soustředit se na něco jiného a co lepšího je, než nová štěňátka. Hledání bylo celkem složité, protože kombinace modrooké, hnědobílé štěně z kvalitního chovu a ještě k tomu k odběru, byl docela problém. Chovatelské stanice jsme měli zmapované (právě kvůli pořizování štěňátek na jaře), takže jsme věděli, kam se podívat. Pomáhala nám i naše polská kamarádka Magda, která zná polské chovatelské stanice a radila nám, kde jsou kvalitní psi a kam se raději neobracet, protože jsou to množitelé. Úplnou náhodou jsme ale narazili na štěňátka v chovatelské stanici Marakaja (Magda nám potvrdila, že tam by mělo být vše v pořádku) a tak jsme začali komunikovat s Ewou Maciejończyk. Štěňátka měla skvělý rodokmen a byla hnědobílá :), tak jsme se domluvili. Nakonec z jednoho byla štěňata dvě. A bylo to dobře, že jsme se tak rozhodli, protože si měla obě s kým hrát a neplakali po mamince.

 

Manittou se jako malý projevoval docela submisivně, Milla ho „likvidovala“ a zlobila ho. Karty se ale otočily, jakmile Manittou začal dospívat. Dneska zlobí Millu on a dává ji najevo jaký je Macho. Od pěti měsíců dostali postroje, aby si zvykali a chodili jsme na dlouhé procházky. Od osmi měsíců začali trénovat, ale bohužel do toho přišlo parné léto, takže jsme je nechávali spíš v klidu a „dogtrekkovali“ jsme večer a v noci. Smečka je přijala skvěle, jen ve chvíli, kdy Mani začal dospívat, počaly problémy s Adarem. Povahově je Mani mazel, showman, exhibicionista a milovník čehokoli k snědku. Na druhou stranu je velký cíťa.

 

Mani má za sebou řadu úspěchů, je to šikulka a ze tří výstav už přivezl 2 CAJCe. Kvůli Arslan jezdíme a budeme jezdit spíše do zahraničí (Arslan díky kupírovaným uším nemůže na české výstavy), v Čechách si občas někam zajedeme. Daleko důležitější jsou pro nás tréninky a občasné závody. Občasné píšu proto, že z časových důvodů nemáme možnost objíždět každý víkend závody a raději si zapřáhneme a vyjedeme do lesa a luk. Závody již jedny za sebou má, ale byl to pro nás takový zážitek, že jsme z toho byli poslední :). Bedny pro nás nejsou podstatné, takže nám to ani v nejmenším nevadí.Manittou se učí, většinou je v pozici lídra. Střídá se v tom se ségrou. Je to dříč, který když vidí postroj, tak ztropí hysterický záchvat.

 

Něco málo údajů k Manimu:

Manittou se narodil 27.9.2006, jeho jméno v PP je Top Gun Marakaja. Tatínek Alan (Ch.P.UNTILL THE TOP of Baker Lake) je z mé oblíbené francouzské stanice Of Baker Lake, která už dnes bohužel neexistuje. Byl importován z Francie do Polska do chovatelské stanice Eskimo River naší kamarádky Uly. Maminka Akoya ( Ch.Pl., J.Ch.Pl, Explorer ART OF NOISE) byla importovaná z maďarské stanice Explorer Husky do Polska. Až bude více času, tak k rodokmenu připojíme ještě fotky předků.

Mani je povahově velmi vyrovnaný, je milý a mazlivý. I když vymýšlí opravdu velké vylomeniny, tak mu to naše bláznivá srdce vždycky odpustí. Rád se předvádí a miluje pozornost. Dokáže pěkně nadávat a zlobit se.

NOVÉ – říjen 2008! Manittou je připravován k uchovnění a protože nám velmi záleží na zdraví budoucích štěňátek, tak Manittou podstoupil v srpnu oftalmologické vyšetření na vyloučení dědičných vad u MVDr. Beránka. Výsledky dopadly perfektně – jsou negativní. Ještě budeme absolvovat DKK a pokud bude výsledek v pořádku, tak bude Manittou uchovněn (bonitace již byla provedena na mladoboleslavské výstavě na přelomu srpna a září, zbývá nám tedy už jen DKK).

Rodokmen