Millu jsme si přivezli spolu s jejím bráškou z Polska. Štěňátka jsme sice plánovali až na jaře dalšího roku, ale smrt Manýska naše rozhodnutí urychlilo. Nejlepším lékem na bolest totiž je soustředit se na něco jiného a co lepšího je, než nová štěňátka. Hledání bylo celkem složité, protože kombinace modrooké, hnědobílé štěně z kvalitního chovu a ještě k tomu k odběru, byl docela problém. Chovatelské stanice jsme měli zmapované (právě kvůli pořizování štěňátek na jaře), takže jsme věděli, kam se podívat.

Pomáhala nám i naše polská kamarádka Magda, která zná polské chovatelské stanice a radila nám, kde jsou kvalitní psi a kam se raději neobracet, protože jsou to množitelé. Úplnou náhodou jsme ale narazili na štěňátka v chovatelské stanici Marakaja (Magda nám potvrdila, že tam by mělo být vše v pořádku) a tak jsme začali komunikovat s Ewou Maciejończyk. Štěňátka měla skvělý rodokmen a byla hnědobílá :), tak jsme se domluvili. Nakonec z jednoho byla štěňata dvě. A bylo to dobře, že jsme se tak rozhodli, protože si měla obě s kým hrát a neplakali po mamince.

Milla se jako malá projevovala jako dračice, ale jen v přítomnosti psů. Už u chovatelky jsme si všimli její nedůvěry vůči lidem a dětem. Vůči dětem je bohužel rezervovaná do dneška a cizí lidi taky nemusí. Je dost zvláštní, že dva psi z jednoho vrhu můžou být tak odlišní. Milla dokonce na vetřelce štěká. Přemýšleli jsme, zda to mohlo vzniknout u chovatelky nebo to má v povaze. Ale vzhledem ke zlepšování se přikláníme k tomu, že měla jako malé štěňátko asi nějakou špatnou zkušenost. Jakou, to se lze jen dohadovat.

Ve smečce má Milla své místo. Brácha Manittou je na ni celkem fixovaný, stejně jako ona na něho, ale i tak ji dává najevo své vyšší postavení. Je nádherná podívaná, když se Milla s ostatníma holkama rozhodne zmasit Manittoua. Ten je chudák pak dobrých patnáct minut na zemi a baby ho pěkně masí. Pak se Manittou zvedne, hodí okem na některé z holek a vybere se zase jiná oběť. A takhle se to opakuje do chvíle, než je něco vyruší. Je to fakt podívaná :))).

Milla a běhání je trochu jiná kapitola. Miluje pohyb, ale tak velké nadšení pro běhání, jako má Manittou, nemá. Nicméně ve spolupráci s Manittouem jsou skvělá dvojka a Milla hodně používá hlavu. Občas se ale fláká a hází na nějaké tahání bobky. :). Nehroutíme se ale z toho… Holt nebude žádný mistr světa amoleta. Na výstavách byla zatím jen na dvou – dostala velmi nadějnou a výbornou. Protože ale nejsou výstavy zcela její šálek kávy, tak jsme se rozhodli Millu netrápit a nechat ji v klidu si užívat pohody, práce v zápřahu a smečky.

Něco málo údajů k Mille:

Milla se narodila 27.9.2006, její jméno v PP je Top of The Will Marakaja. Tatínek Alan (Ch.P.UNTILL THE TOP of Baker Lake) je z mé oblíbené francouzské stanice Of Baker Lake, která už dnes bohužel neexistuje. Byl importován z Francie do Polska do chovatelské stanice Eskimo River naší kamarádky Uly. Maminka Akoya ( Ch.Pl., J.Ch.Pl, Explorer ART OF NOISE) byla importovaná z maďarské stanice Explorer Husky do Polska. Až bude více času, tak k rodokmenu připojíme ještě fotky předků.

Milla je tak trochu cíťa, je celkově vyrovnaná, je milá a mazlivá. Vylomeniny vymýšlí se svým bráchou, ale není taková podšívka jako on. Má ráda svůj klid, miluje pozornost a všechno k snědku. Kvůli kousku něčeho dobrého k snědku je schopná udělat cokoli. Dokáže také pěkně nadávat a zlobit se. Od 22.ledna 2010 je Milla kastrovaná (opakované cysty na rozmnožovacím ústrojí).

Rodokmen