Arslan má své manýry a nejčastěji je projevuje:

1. když někam jedeme, 2) když nemáme moc času, 3) když začnou fungovat všechny Murphyho zákony.

Znáte to také? Ono je jedno, zda dotyčný uličník je dítě nebo pes. Dost často to bývá stejné. A Arsí začala projevovat své manýry ve chvíli, kdy zjistila, že se někam pojede a ještě ke všemu na výstavu. Člověk si říká, že pes to těžko vycítí. Ale já vám můžu říct, že vycítí a v případě Arslan na 100%.

Arslan nesnáší jízdu v autě a to je prvopočátek veškeré její naštvanosti: „Vzali jste mne do auta? OK, tak já vám to dám sežrat.“ A od té chvíle je velmi mírně řečeno naštvaná. Tzn., že odmítá vlézt do auta, odmítá vylézt z auta, odmítá chodit, kam chcete jít vy, tam nechce jít ona a jde na druhou stranu, tváří se, jako kdyby jí spadly hračky do kanálu :). A hněte se psem, který váží zhruba tak jako vy.

Takže zážitkem už bylo nalodění v pět hodin ráno – dala jsem Arslaniny přední nohy do auta (podotýkám, že celý zavazadlový prostor je jen její a je opravdu veliký), začala jsem zvedat její zadek a v tu chvíli se přední nohy objevily vedle mne na zemi a zadek v autě. Takto jsem to zkoušela asi 5 minut – trpělivě, s láskou, s říkáním si Vydrž holka, ona jednou možná zmoudří. :) Po pěti minutách jsem sebrala všechny síly a psa jsem do auta prostě nastrkala. František na to s pobavením koukal, protože vzhledem k mé tvrdohlavé povaze jsem to přece musela zvládnout sama, že?

Nasoukáno bylo do auta vše, zamávali jsme zbytku smečky a vyrazili jsme směr Bratislava. Cesta byla příjemná, i když nám neustále zezadu do hlavy narážely vyčítavé a nenávistné pohledy naší Arsinky. Ale to musíte ignorovat, protože moc dobře víte, že děvče občas usiluje o cenu herecké akademie.

Přijeli jsme na místo a byli jsme nadšeni. Kemp Kamenný Mlýn je úžasné místo a hlavně v něm byla spousta asiatů. Jedním slovem nádhera. Bylo moc fajn poznat osobně lidičky z asiatího fóra a potkat se s přáteli od asiatů. Po trochu zmatené prezentačce, kdy jsme dostali všichni číslo někoho jiného, nás čekalo velké překvapení, kdy jsme zjistili, že za námi přijeli naši milí přátelé Jana a Michal, aniž by se o tom dopředu zmínili. To byl velmi milý šok :). Já se z domova moc těšila na halušky (které jsem si nakonec ani nestihla dát) a tak jsme všichni zamířili do místní restaurace, kde jsme si dali každý něco dobrého do žaludku. Čekal nás dlouhý den, protože na všechny psy (Jihoruský ovčák, KAO i SAO) byla paní rozhodčí T.M.Ivanova sama a to byla tedy pěkná nadílka. Při uvítacím proslovu jsme byli informováni, že paní Ivanova bude velmi přísná a že výborné bude dávat opravdu jen výrazně excelentním psům. Mám-li být upřímná, tak nás to moc potěšilo, protože se jako diváci setkáváme s tím, že se známky dávají často „zadarmo“. Takže jsme se těšili, že se aspoň dozvíme, jakého psa máme. Paní Ivanova je dle slov uznávaných chovatelů jedna z nejúznávanějších rozhodčích na toto plemeno na světe.

Jen mi bylo jasné, že předvedení Arslan bude hodně náročné. Bohužel se mi to také potvrdilo, když už jsme byli v kruhu. Na řadu jsme přišli až někdy okolo čtvrté hodiny, čekali jsme tedy osm hodin a já být na místě psa, tak mne ani nikdo nezvedne ze země. A naše naštvaná Arslan se přesně tak projevila. Ne, že bych ji nezvedla, ale její pohyb po kruhu byl vysloveně nucený. Byla to škoda. Malinko mne zamrzelo, že paní rozhodčí u Arslan zapomněla na samostatné předvedení pohybu, ale chápala jsem, že už toho má taky asi plný zuby za celý ten den. V kruhu jsme byli rozděleni do tří skupin, abysme se vůbec vešli. Šli jsme na řadu jako druhá skupina a my byly jako první na posouzení. Paní Ivanova byla důsledná, prohmatala vše, co měla, předvedly jsme dobře i zuby. Skoro ve všech případech u středoasiatů ukazuje zuby psa majitel. Arslan dostala známku Velmi dobrý, s čímž jsme byli velmi spokojeni, protože v tak přísném ohodnocování, konkurenci a s ohledem na Arslanino nepředvedení se jsme dopadli velmi dobře. Pro příklad uvedu, že psi dostali první výbornou až ve třídě Otevřená (paní rozhodčí dávala velmi často známku Dobrý a dokonce i Dostatečný) a feny ve třídě Mladých.

Při čekání jsme se skvěle bavili a poznali s fajn lidmi okolo asiátků. Musím říct, že jsme byli oba s Fandou potěšení, že je většina asiatářů fajn parta lidí. Moc rádi jsme osobně poznali Boroja, Marušku, Mortálka, Dursaa, Kačku F., Dušana a další, které si teď nevybavím a je mi to hloupé, takže prostě všechny nejmenované. A samozřejmě jsme moc rádi viděli Asy, Lýdii, Maxika i s celou rodinou, Lucku, Ondrákulovi atd.

Moc se těšíme, že si to zopakujeme příští rok!

Do videnia

Eliška, František a již v pohodě Arslan

P.S. Fotky dodáme později